Kapitánka Kuro se probudila ve své zničené vesmírné lodi. Z lodi unikal vzduch. Po jejím příteli Jaronovi nebylo nikde ani stopy. Kuro doběhla k únikovému modulu a vydala se v něm směrem k Zemi.
O hodinu později Kuro minula měsíc. Patřila mezi marťanské fílapky a byla velice smutná, chtělo se jí plakat. Byla úplně sama.
Únikový modul Kuro se objevil mezi mraky, vzhůru nohama, a zasekl se o strom.
Kuro se podívala ven na strašidelná pohupující se zelená stvoření. Polkla a pomalu otevřela dveře.
Jedno stvoření zavřískalo a vyskočilo do vzduchu, čímž ji vylekalo.
Kakadu se zasmál: „Jsem Fobon. Tohle je můj strom."
„Ty bydlíš na stromě?" zeptala se Kuro.
Fobon přikývl. „Ty asi nebudeš odsud, že?"
„Ne." Ukázala na nebe.
Fobon vzhlédl vzhůru. „To je dálka. Jak to, že umíš mluvit kakadsky?"