Srovnání východních filozofií a kvantové fyziky odhaluje fascinující analogie, které nás vybízejí k přehodnocení našeho chápání reality.

Záměrem knihy je prozkoumat překvapivé spojení mezi starobylými filozofickými tradicemi hinduismu a principy kvantové fyziky. Úvodní část naprosto srozumitelným způsobem vysvětluje základní principy kvantové fyziky a filozofii spojenou s touto novou vědou. V následující části vede sugestivní cesta čtenáře k odhalení toho, jak se tyto dvě zdánlivě vzdálené skutečnosti mohou vzájemně ovlivňovat a ovlivňovat.

Hinduismus se svými hlubokými metafyzickými principy nabízí rámec, který jako by v mnoha ohledech předjímal objevy kvantové fyziky. Kniha porovnává některá hlavní témata hinduismu s odpovídajícími kvantovými pojmy.

Brahman představuje konečnou realitu, propojený celek, který prostupuje vším. To je v souladu s konceptem kvantového provázání, kdy částice mohou zůstat propojené bez ohledu na vzdálenost, která je od sebe dělí, a naznačuje, že oddělení na základní úrovni může být jen iluzí. V jedné z upanišad se píše: "To vše je Brahman", což zdůrazňuje univerzální propojenost a připomíná Higgsovo pole, které dává částicím hmotnost a vlnovou povahu.

Na átman, individuální duši, která je projevem Brahmanu, lze nahlížet optikou kvantové superpozice, v níž jedna částice existuje ve více stavech současně. To odráží myšlenku, že pravá podstata já existuje na více rovinách reality.

Koncept karmy je založen na zákonu příčiny a následku, který je paralelou Heisenbergovy neurčitosti, kdy přesnost jedné míry ovlivňuje přesnost míry jiné. Činy v přítomnosti tedy mohou ovlivnit budoucí výsledky způsobem, který není vždy předvídatelný.

Mokša, osvobození z koloběhu smrti a znovuzrození, má obdobu v kvantové dekoherenci, procesu, při němž kvantový systém ztrácí své kvantové vlastnosti. Tento přechod představuje transformaci vědomí z jednoho stavu do druhého, což je analogické snaze o duchovní osvobození.

Dharma neboli etická povinnost člověka se odráží ve vzájemných vztazích mezi částicemi, kde interakce ovlivňují chování složitého systému. Každý čin vykonaný v souladu s Dharmou může mít dlouhodobé účinky; podobně kvantové vztahy utvářejí náš vesmír.

Je třeba zdůraznit, že tato kniha se zabývá hinduistickou filozofií, nikoli hinduistickým náboženstvím.

Toto rozlišení je zvláště důležité v kontextu kvantové fyziky. Zatímco hinduistické náboženství se zabývá zbožností a vesmírným řádem, který zavedla božstva, hinduistická filozofie nabízí rámec pro pochopení složité, vzájemně propojené a neustále se měnící reality. Například myšlenka máji - iluzorního vnímání hmotného světa - má paralely s principem neurčitosti v kvantové fyzice, podle kterého nemůžeme současně přesně znát polohu a rychlost částice.

A konečně, náboženství je kolektivní a rituální cesta, zatímco filozofie je individuálnější a kontemplativní cesta. Obě tyto cesty obohacují hinduismus, ale mají odlišné perspektivy a cíle. V náboženství člověk usiluje o sjednocení s božstvím. Ve filozofii se člověk snaží porozumět bytí. Oba rozměry tedy existují vedle sebe, ale nabízejí různé prostředky ke zkoumání téže skutečnosti. Jak řekl Svámí Vivekánanda na Světovém parlamentu náboženství v roce 1893: "Hinduismus není náboženství, ale nekonečné bohatství lidských zkušeností." Svámí Vivekánanda se domnívá, že hinduismus není náboženství, ale nekonečné bohatství lidských zkušeností. Tato věta dokonale vystihuje toto bohatství a složitost.